Neutíká

Přišel mně navštívit Život..
Sám..
To on vždycky ..tak..
...nezván a Sám..

Přisedl na mou pelest
nahlížel za můj paraván
a já se tajně rděla..

Ovoněn kouřem
jak komínem se za mnou dral
Stopy sazí na pokrývce
Myšlenek bouře
...na mé Snění zaklepal...

Laskavý i přísný
křís‘ mi
do hromádky
uschlého jehličí
...a má pochodeň
vmžiku vzplála...

(„Proč bych se ho bála?
Tolika odstínů,
prehršle chutí,
k čemů smyslů tolik,
když většina z nich spí?
Smysly potřebují rozbřesk
Pnutí
a vzlet...
....nač marnit hladověním
několik stovek let..
Jak snadné...je
...Rozhodnutí...“)

***
Odkudsi sneslo se
tisíce ptačích pírek..
Na Tanec v oblacích
jsou křídla nezbytně nutná..
...
Neodolávám neochutnat...

***
...Dlouhý let nad hladinou
Moře Času...
........
...a měkké přistání
na vyhřáté
písečné zátoce u břehu...

Pár rozpačitých úsměvů
...pak v oku blesk..
a v dějinách písku
strhla se největší vřava...

..Provolávám sláva
a bujaře si na celý svět
mezizubím skřípu
...vášnivá bitka
bez otrávených šípů
bez krve,
koňského ržání
...Pouze k pousmání...

***
Přesili jsme spoustu písku
v několika hodinách
....až pak písek ztratil váhu
a pozvolna měnil se v prach
.
.
.
spojité nádoby se rozevřely
a my
tuláci prachem cest posedlí
s věčností hvězd na řasách
pomalu zmlkali...

***

Zůstal mi jen ON
Sám a Jediný...
Odložil křídla
do dlaně nekonečné vteřiny
a lačně čekal
...na mé obnažení....

Jak se okolnosti mění..
Tatam je mé rdění....

Čím víc svou duši
před Ním svlíkám...
Tím víc
mi můj ŽIVOT
...........NEUTÍKÁ....