v závojích deště
skrývám tvář,
šeptám ještě...
mám tajemství poslední,
mám přání...
co s východem slunce
zešedne a zbledne,
jako noční sen
do mlhy oděné,
ztrácí se ...
a jen myšlenka k hraní...
zůstává jako trn
vpíchnutý v rameni...
čas padá v kapkách k zemi
a tvoří kaluže.........
cítím, že naději
se už věřit nemůže,
ale je silnější více než já...
to přání poslední,
co v srdci mám..............
Přání jsou křehká a je potřeba s nimi dle teho nakládat, však občas... plní se ztěžka :o( Tvé dílko se mi líbí. S nádechem smutku, ale stále s vírou a jistým odhodláním...
27.04.2010 06:02:00 | NikitaNikaT.