Lidé jako jíl,
mají své vrstvy,
v nichž železo se mísí
se rzí
slov a nářků...
Lidé jako skály,
trochu umělí,
jako sochy
netesané
srdcem...
Lidé jako písek
odměřují mou trpělivost,
jako v chřestítku
se smějí
a pláčou...
Lidé jako já
uhnětou z těch ostatních
směsici přátel
opálených
v peci dní...