Profesionál

Co ve hvězdách je psáno, to se cení,
i tato chvíle je mým osudem.
Půl litru piva přede mnou když pění,
tak chápu dobře to, že nebudem.

Pak zpět se začnou točit kola času,
když zlatý mok se ztrácí v hrdle mém.
S ním stoupá záře nebeského jasu
ve světě pro mne jinak ztraceném.

A tak jde první, druhé i to třetí,
a muži kolem stolu hovoří,
a ze čtyř žen dvě mladé na mě letí,
a já se cítím jako na moři.

Po pátém pivu vstávám, vše se točí,
a jedno je mi, zda je noc či den,
vždyť za hodinu v život zítřek skočí,
snad budu já už ve sny ponořen.

Jak krásné, avšak zrádné je to bytí,
a co je vlastně věčná blaženost?
Když po ránu se člověk divně cítí,
pět piv je asi přece víc než dost.