Chtěla jsem ji zastavit...

Anotace: je též jiná jako já..je mi podobná..je krásná, je zoufalá, je milovaná..s ní jsem šťastná..a je to láska..a tohle je taková zpověď..nečekejte zázraky poetické..

Chtěla jsem ji zastavit
a nepustit dál..
ten její vyzdobený chrám
věty, slova..únikají realitě
a s ní unikám i já..
do sfér snů..i reálných dnů,
kam mně stále obrací žít..

Chtěla jsem ji zastavit, tiše
i v slzách..
Čtu o ní jako o závislosti
na drogách..
I jako o vysvobození..
ze samoty
Chci to ? Nechat ji vejít..
Nebo trpět bez lásky..?
Chci stále ji potlačit,
vyhodit ven a dveře zavřít
na nespočet západů..?

Chtěla jsem ji zastavit,
ale je mi čím dál tím blíž
Kříz..sundavám ze stěny..
Nořím se do pěny pocitů smíšených
Že by strach ?
Proměněný prach..v nach, co voní
po tom parfému jejím

Chtěla jsem psát básně,
zpívat písně..milovat i znát
její jméno..
Dnem i nocí v polospánku snít
A teď posedávám bezesně
otevřená té..co říká si láska..
nebo té co říká si realita,
pluji z jedné do druhé
a píšu slova, co zní nepoeticky
Vždycky..jsem chtěla žít s ní,
s láskou..
Bez vědomí o tom všem, co přináší
I když jednu dobu to tak nebylo..
Byly časy, kdy
chtěla jsem ji zastavit..
A neprobrat se nikdy již
z toho bezvědomí..o ní..
ani..z toho prvního setkání
Paradoxní.. ?
Nejspíš jsem rozporuplná, kdo ví..
Asi láska, kterou se mi zastavit
nepodařilo..
Ale litovat těch dnů..jejích snů,
co dává mi..
Nemohu..tak jako jsem
nemohla zastavit jí..
A zkoušela jsem to vůbec ?

Tak jdu do tmy ven..
přemýšlet..
A třeba mě osloví a poví mi,
co dál..
A já ji nepřiznám..že
Chtěla jsem ji zastavit..
A pak..ztratíme se v té tmě..
Tam budem jen my dvě..
Láska a já..