Stal ses medem,
na mě zůstal bič.
Už dávno nepláču,
už nechci víc…
Jsi daleko moudřejší,
mě zbylo holé ženství.
Nejsem hercem na jevišti,
možná divák v posledním dějství…
Leč nazývána pijavicí,
léčím hnisající rány.
Možná nejsem oblíbená,
však byly mi darem dány
mapy uzlíků Tvých cest.
Přes facky za mé dlaně,
musím Tě jimi vést…
(vzpomínka na minulost
ve skle současnosti)
Je to vážně jen pocit.
Ty nejsi bič,
já nejsem med
a oba dohromady
-
jsme medomemet :-)
12.08.2010 22:13:00 | G.P.
Co na to řéct, moje drahá přítelkyně... slzy mi stékají po tváři, vystihla jsi realitu, která mne provází... nevím, co více dál napsat.
09.08.2010 10:14:00 | NikitaNikaT.