Odpoutej mne od pozemské přitažlivosti
ať zanechám tu na kratičkou chvíli tíž
Uhraň mě dálky pohledem a důvěrně s ním sbliž
Na hvězdných toulkách hlad můj pohosti…
Odpoutej mne od pozemské nevědomosti
ať cesta má zas dostane svůj jasný směr a cíl
Ukaž mi kousek síly zázraku, kterým ses ošatil
na hvězdných základnách u samé věčnosti…
Odpoutej mne od pozemské domýšlivosti
Ať energie zbylá dojde svého naplnění
Ať v galaxii hvězdokup najdem´ svá rozhřešení
Odpoutej mne od pozemské časodravosti
Ať živá hmota na okamžik na světlo se změní
Ať v nekonečném vesmíru jsme sobě představeni
pozemská časodravost ..to je úžasný!!!! Nádherné ST!
25.08.2010 10:23:00 | xoxoxo
nehledej dál než vidíš sama
hvězdné máš dálky na dosah
to citů tvých je panorama
když realit překročen práh
neber víc než dát chceš sama
to není málo, neměj strach
jen kroků střez se do neznáma,
bouřných nést se na vlnách
nedávej víc než brát chceš sama
na jisté jen plav se lodi
vždyť víš, jako dobrá máma,
tak dlouho se džbánem se chodí…
***
Jiří senior
25.08.2010 07:34:00 | j.c.
Co můžu víc napsat než,že je nádherná jako všechny Tvé básně.Samozřejmě St!!!
24.08.2010 18:33:00 | CULIKATÁ