Já neskládám život za něhu
a nevěřím na věrné sliby,
ženou jsem teprv v záběhu
Víš? chlapečku samolibý...
Jsi můj sto-první donchuán,
já hraju tvoji konkubínu,
city k ledu pochovám....
pospěš...
/ pospěš ! /
k mému klínu!
Hlavou lehce kynu
.
.
a z očí zase sálá žár,
jak sundáš věcí polovinu
nebudeme dlouho pár...
Jedno tělo, jeden vzdech,
prostor plnej endorfinů,
nehty vryté na zádech,
/do tebe
i tvého stínu.../
Kouzla noci pominula
a hlava tříští novým dnem,
trpká pachuť mi jen zbyla
a každý jdeme po tom svém...
Vyfluslá, jak pondělní ráno
hluboká vráska na čele
srdce v poloze DOMAKÁNO
- nouzový stav, přátelé...
Zní to jako krásné vyznání, je to moc hezké,dokážeš nádherně podat to, co cítíš.
04.10.2010 09:36:00 | carodejka
Krásně píšeš!
slova plynou tak, jak mají
říkají a neplkají
syrová jsi, žádné klišé
život vábíš do své říše
bereš si, až dech se tají...
01.10.2010 08:21:00 | šuměnka
Nemám stetoskop, abych zjistil, zda nemáš šelesti
na srdci. V opačném případě bych ti mohl pomoci
(nikoliv však do hrobu).
29.09.2010 19:15:00 | jehlaspichlas
Nouzový stav:D... to mě vskutku zaujalo... super obsah i zpracování... líbí
26.09.2010 15:29:00 | Šerák
Aaaa 1. koment :) Krasne pises porad, poznavam to.. trosku i z obsahu, trosku z volby slov, i kdyz jsou v ty posledni sloce trosku drsnejsi, ale co uz.. Snad bude lip
26.09.2010 00:31:00 | Nergal