V jedné zemi, v jednom kraji
žil človíček rozháraný.
Vysníval si život skvělý,
osud snad se nad ním zželí.
Sny přetvořit v jsoucno,
počítač mu podal ruku,
tak poznal svoje mocno,
chtěl jen trochu vzruchu.
Komentáře sladké,
jako med se táhnou,
v podtextu však závist,
nic nenechá stranou.
Jednoho dne ho napadlo,
rozdvojit se na krátko.
Komentáře píše i sám sobě,
by nebyl odhalen v krátké době.
Myslí si, že lid je hloupý,
že se někde v koutku kroutí.
Velký omyl člověče,
pohár trpělivosti přeteče.
Chyba človíčku se stala,
už Ti zvoní hrana.
Zahrával sis pomluvou,
nebudem to řešit domluvou.
Nikdo mne neumí tak pochválit a ocenit jako já sám neboť se tak dobře znám. Škoda, že to neumí ti druzí.
01.11.2010 19:26:00 | umělec2
Tak,tak Tamčo,lidé jsou různí,závist už u lidí nadělala mnoho paseky,bohužel:(.
12.10.2010 14:08:00 | CULIKATÁ
Napsané dobře a hlavně to co cítíš..ale závist je a bude!
A člověk na ni dřív nebo později dojede.Naštvalo by mě to ale asi bych se nad nějakou pomstu povznesla..nestála by mě za čas ani námahu kterou bych měla na toho člověka vynaložit! Na každého jednou dojde a v to věřím.
12.10.2010 13:17:00 | xoxoxo
já nevím...lidi jsou jen lidmi...sám sebe člověk neoklame...kdo umí umí a kdo neumí ten závidí a nebo se snaží...
12.10.2010 13:00:00 | la loba