ZAPOMÍNÁŠ

Provázky slz
bytostných nálad
tancují
k závěrečnému vzplanutí

padající kuličky
veselé svojí něžností
prolétají kolem
stahujíce mraky z oblohy

touha spatřit
tvůj nový úsvit
připomíná město andělů
schované pod zemí

prodlužuj
chvíle nedospělé
nezatížené bouří
nepospíchej do černobílé tmy

toužíš
od otevření světlu
napít se krve
nasycené ohněm posledním

tak tedy přicházíš
do náruče
pojídače snů
zapomínáš

na vteřiny první
na slunci opálené
zmírající
pod křídly času.