petits partikulies...
petits partikulies...
vracel jsem se z noční
kolem šesté
když jsem potkal sousedku
v negližé
jak vynáší smetí
s úsměvem řka pane
to je nečekané
překvapení
jakoby měla v hrdle
vystlanou píseň
jemnými krystaly
podobnou ptačímu chmýří...
a z nějakého důvodu
mi přišlo na mysl
to známé rčení
volnost rovnost bratrství...
ten zvláštní pocit
že volní nejsme
rovní také ne
a jako bratři
se k sobě
už vůbec nechováme...
čím víc jsme individuální
tím dál víc odpoutaní
a capella
bez doprovodu
jako ta ryba
s očima daleko od sebe
ale tak daleko
že se cítí ztracené...
tak to teda ne...
odložil jsem břímě
a vrhnul se k ní
do objetí
jako lev ke lvici
v mužském principu
a ženské ctnosti
s rukama plnýma slunce
zalíbeni v rébusech ozvěn
posvátných jazyků
drobných bibelotů
uchovávaných ve vitríně
abych zas objevil bláznovství
krásu slohů
barvy motivů
v jemnosti provedení
kdy mohu
vlhkou přirozenost luny
rozehřát a vysušit
horkou krví
a rozbalit cestu
bez jakéhokoli vysvětlení...
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
já mám ráda hranice :-)
někdy.. navždy.. někdy.. je trhat v náručí..
23.03.2011 20:50:00 | zelená víla
hezký příběh...já měla stejný problém s negližé sousedem a místo objetí všehomíra jsem skončila s pocuchaným úsměvem od jeho milé poloviny...hezké,jak dnešní slunný den!Ať žije fantazie!:-)))
22.03.2011 20:04:00 | střelkyně1
Vida jak zajímavě dobrodružné může být vynášenî smetí...zkusím to v tom negližé!
22.03.2011 17:56:00 | la loba
střemhlav
jako orel padnout do oblak
tónů točivých sil
vír nedůvodů
proč sebe jak vodu hnát
na lopatky mlýna
kde je zima
jakoby převlečena
za léto
z rozumu do nerozumu
lehnout si občas chci
načechrat peřiny radostí
bláznovství
podivínství
nebrouzdat se v bolestínství
jak v bažině
radši na klíně chovat rozvernost
a rozhazovat ji
jak fialky...všude do prostoru..
22.03.2011 17:07:00 | Mbonita
