Ztracená

Lítost světlem vzkříšená
upadá..do mdlob
V iluzích chvíle ztracená
usíná a uvadá..
V prach se mění
s každým nadechnutím.
Má oči přivřené a pláče
..pro život, pro den..
i Slunce na chvíli potemnělo
V té chvíli, kdy líbá vítr mraky
Sama a ztracená..v dálce
Zmateně promlouvá k nebi, k Bohu
Znovu roztáčí kola osudu
Beze snů, bez nadějí..
jen realita mihla se kolem domu
Na chvíli sklopila zrak,
ukápla slza..
Odjíždí vlak..