Ani když uslyším Johnnyho Cashe
Ani když uslyším Johnnyho Cashe
Anotace: Víš, nikdy předtím jsem si neuvědomila jak silná může být něčí přítomnost, tak strašně moc jsem se tě chtěla dotknout...
Chtěla bych Tě vytáhnout
ze všech starých negativů,
rozprostřít na čistý, bílý list,
v drobných kapkách rozmíchat,
třesoucím hlasem si v nich číst,
jako v nejskvostnější knize.
A pak Tě nechat rozplynout,
v bezbarvé tuši
chladnoucího rána.
U nejvyššího pojistit,
(nesmírně drahým vkladem)
že již pak,
vůbec
vůbec
NIC,
nebude chutnat,
vonět,
znít,
ani z poloviny jako TY.
Ani když uslyším Johnnyho Cashe
na rohu ulice,
NE,
ani tehdy se již neohlédnu.
Protože TY nejsi…
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
Smutné ale o to krásnější...Chtěl jsem se ještě před spaním trochu potěšit něčím k přečtení..No a adredu správnou jsem evidentně už našel .-) Tak jen mé tiché díky...
26.11.2012 23:06:55 | Madanik
moc pěkný. mně by se to líbilo více bez interpunkce,ale celkově hezké
21.09.2012 12:39:57 | kočkopes
po předlouhé době zase tady. A po přečtení Tebe mi je opět lépe. Jsem štasten že jsi stále tady. A štěstí přeji i Tobě. Pojedeme do Arles? :-)
14.09.2011 18:55:00 | nonchalant
Málo, ale někdy přeci, jentak tiše vsoupím a obejdu těch už málo známých míst... jako tady. Líbí se mi je nacházet. Stále stejně krásná.
28.06.2011 00:53:00 | Heda
Ahoj Slunko, tobě to zase dneska sekne...Mám se výborně, a to až tolik, že nemám potřebu jaksi býti literárně kreativní. No co už taky naděláme. Ale když budete něco někde plánovat, rád se přijedu podívat. Taky mi to chybí, nemysli, i když s tím nic nejde dělat. Jen sedět a čekat.
13.06.2011 08:14:00 | JirkaS
Je známá věc, že k básním jsou třeba emoční hnutí... no a někdy.. často..většinou.. to bývá smutné.
jsem rád, že jsi tu, i když ty bys raději byla jinde, což bych ti přál...
C´est la vie!
21.04.2011 11:02:00 | La Suneteto
Sunny, Sunny, konečně jsi tady ...!:-) Byť v melancholicko - smutné podobě ... Je to taková lahoda tě číst! Pro mě určitě ano ...
20.04.2011 21:55:00 | Zefi
... ten pocit, kdy strašně moc chceš, aby tady někdo konkrétní byl, kdy přímo rukama tvaruješ jeho tvář, oči vidí jeho úsměv, cítíš jeho blízkost... ale hmátneš rukou... a je tam prázdno...a před očima jen vzpomínky a obrazy ... ten pocit znám ... a rozumím Ti, jaká je to marnost, když tady prostě /už/ nemůže bejt ...
STéčková, upřímná, smutně krásná ...
20.04.2011 20:35:00 | Bambulka
krásné, tenhle typ krásně spontánních básní miluju, úplně mi hraješ na strunu, cítím tu jarní melancholii a tuším, jak se cítíš. Držím Ti palce... ST
20.04.2011 20:13:00 | kejtyyy
