zapršelo...

když je po dešti
pyl ze smrčin se usadí
a země teplem dýchá
mívám pocit
že se v srdci něco třepotá
vzrušením
jako malá plachetnice
podobná stříbrnému listu
co rozprostírá svůj vějíř
na temném zrcadle
a zanechává za sebou
sklovitou brázdu…

vyklopila mne v příboji
nedaleko stála bílá věž
tak trochu zřícená
a u ní dívka
s bronzovou pletí
v síťovaném klobouku
zpola zahalená
do oranžového hedvábí..

jestli chceš provedu tě tady…

vzal jsem ji za ruku
paprsky v barvě holubí modři
se pomalu
sbíhají k obzoru
jako tajemné pěšiny
a bílý netopýr
svým tichým letem
vyšívá noční oblohu…