Monolog

Monolog

Anotace: ...


Napotřetí pochopil jsem,

že zapírat tě svému srdci

je bezcenné.

Stalo se to po té,

co jsi mi oznámila moji sebevraždu

o níž jsem před tvým příchodem

neměl ponětí.


Otevřela jsi dvířka kamen

a pobízivým pohledem

nutila mě ke skoku.


Vidina laciného

milostného splynutí hořkosti

uvedla mě v pocit sounáležitosti

s nově vzniklou obětí.

V tu chvíli byl jsem schopen obejmout kohokoliv

(i tebe samozřejmě).


Skákajíc do ohně

myslel jsem pouze na to

jak s popáleninami a jistou

ne právě zanedbatelnou námahou

vyhledám protějšek tvojí dlaně.

Stisknu ji. Pak zase pustím.


To všechno mi stálo za pouhý pokus

přestože jsem věděl,

že cesta zpět je již nemožná.


A ty, budeš se mi vysmívat.

S tím jízlivým úsměvem

a nevinnou tváří

zavřeš dvířka kamen

a odejdeš...

...pro dalšího


(stejně naivního jako jsem byl já)


čekatele na touhu u tvých dveří.


...





Autor Miriska, 24.10.2012
Přečteno 686x
Tipy 17
Poslední tipující: maliska, Amonasr, Dane, enigman, Akrij8, Radhuza, Sýkorka07, Joe Vai, kudlankaW, Eru Alonnar
ikonkaKomentáře (6)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Zajímavý pohled na boj mezi chtěním,
chtíčem a momentálním přesvědčením,
že Rubikon by se neměl překročit...
A přec je vše jednou poprvé a zásadami...
.....neradno se nechat zotročit!

M.K.K.

25.11.2012 20:27:39 | kudlankaW

Stalo se to po té,
co jsi mi oznámila moji sebevraždu
o níž jsem před tvým příchodem
neměl ponětí

to je výborná pasáž

12.11.2012 00:28:46 | poeta

Pěkná báseň.

26.10.2012 14:46:47 | Robin Marnolli

:-)

26.10.2012 15:04:54 | Miriska

Hezky vykreslená báseň :)

24.10.2012 09:29:27 | Veverkazeli

Diky. Nekdy se laska proste neda opetovat a toto je muj pohled na mne samou, kdyz musim rict : MILUJI JINEHO, PROMIN.

24.10.2012 09:49:20 | Miriska

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter