Dva pohledy.
Každý jiný
a přesto identicky modrý.
V jednom smutek a v druhém nevinnost,
tak silná,
odzbrojující,
jak to jde,
jen v dětství.
V obou,
ale naděje a odhodlání.
Naděje, která nám vrátí slunce a duhu.
Odhodlání, se kterým přemůžeme svět.
Občas si říkám, jestli přemoci svět nejde také jen v dětství.. Nebo stačí být pořád tak trochu dítětem? :)
29.05.2013 17:30:27 | kolemjdouci
Ano.., clovek musi stale vnimat sve dusevni dite, kdyz ho ztrati, uz ho nikdy nenajde..=(
29.05.2013 18:27:36 | lucie.Tee