Kořeny obtáčí se ti zlehka kolem kotníků.
Neboj se a nechej jednorožce vzít si z dlaně jablko.
Zaposlouchej se do fléten satyrů.
Pojem domov je náhle někde tam. Daleko.
Celý se třeseš, ty se bojíš, cizinče?
Poklekni, přichází náš bůh Pan.
Poddej se tomu okamžiku, chvilince
Než možná povolá rozlícenou saň.
Tóny Panovy flétny vrývají se pod kůži.
My už víme, co bude následovat.
Ticho, ani vánek neruší.
Poutník začíná se proměňovat.
Místo kůže na dotek drsná kůra.
Za vlasy zelené listoví.
To máš za to, žes chtěl květinu z Panova dvora.
Zbloudilec už nikomu nic nepoví.
Pleteš se do mých hájemství,ale móc pěkně!
24.05.2013 21:24:04 | Bakchus
Děkuji :-) A pardon za to pletení se :))
25.05.2013 09:06:51 | Elisa K.
Máš velmi dobrou fantazii Eli, a to je dar...udrž si to:-)
23.05.2013 21:55:23 | Robin Marnolli
Snažím se ;-) A děkuji :-)
23.05.2013 22:03:28 | Elisa K.