občas budím dojem
že jsem celý
nějak slátaný
mám v sobě
cosi židovského
černošského indiánského
římského i maďarského
ozdoben knírem a jizvou
možná je to životem
rozlehlých svítání
dnů vonících koňmi
kdy táhnu s dobytkem
po severních pláních
někdy bývá krutý
ale už mi prosákl do krve
tak jako jiným
co mají předtuchu moře
a uctívají jej
já dychtím
po nevyčerpatelné zemi
zvučící pod kopyty
obohacen
o neproniknutelné vzdálenosti
náhle
prudké zapadající světlo
vykreslilo jisté podobenství
a zjevila se žena
s cinobrovými vlasy
napolo oblečená
zdobená stříbrem
s plamenným pohledem
bosá
na hnědákovi
místo sedla
kůži z jaguára
příteli
myslím že jsi jako já
oba jsme zvolili
možnost nespoutanosti
spalováni žádostivostí
i přesto že víme
že to vše jsou atributy
které nás touží zničit
Milá Jezabell
kdo nevěří v peklo
nemůže se pekelně pobavit...
pojedem?
Přesně tak jsem si to kdysi představoval. No a ten konec, to je třešnička na dortu.
29.10.2013 13:06:53 | VEDz RVAHEs
Cítím v tom jakýsi závan z dávných legend - nicméně veskrze svěží... :-)
23.10.2013 14:42:27 | Amonasr