Alenka

Cítíš se jako Alenka,
když zrovna prošla zrcadlem.
Z okna sleduješ stopy ve sněhu,
právě napadlém...

Sedíš na koberci
a stříháš společné fotky.
Slzy na tvářích,
v srdci strašný žal.
Život není přec hřebec krotký,
svíce nezáří,
skomírá,pak více světla dává.
Jak poznat lásku?
Jak poznat,zda je pravá?
Kdo víc bral?
Kdo víc dal?

Jsi jako Alenka,
krčíc se v králičí noře.
Cítíš se sama,
vnímáš jen své hoře,
podvedena,rozebrána.

Mezi ústřižky společných vzpomínek,
mozaika zlomků krásných chvil,
ve spleti zákonů a podmínek,
prožít ten okamžik,
o němž mnohý snil.

Budoucnost nikdy není dána!

Jsi jako Alenka
v říši divů.
Zmatená,zklamaná,smutná.
Chyť svého hřebce za hustou hřívu...
a vyzkoušej,
jak vlastně život chutná.

Netrap se tím,
že dal ti někdo vale,
zvedni hlavu a spatříš v dáli duhu.
Naděje,ta je zde s námi stále,
čas vetká v život nové lásky stuhu.

Čas zažehne mnohé lásky plamen.

Tak budiž na věky...

Amen.