Pampelišky kvetou
před rychlou jarní bouřkou
vcházím k tobě loukou
aby bylo líp
Přijde máj
kdy zas
budeme smět si nejen představit
jak voní tu a svítí
tiché psané
lásko
.....
Kdysi chtěla i můj život
medem osladit
Namazala chleba
a čekala
jestli budu chtít
zdali přijmu to co zkouší
tajený neklid
Připravila mátového čaje
pro žíznivou duši
vírou že nemoc v ní jak chladnost poodtaje
a odvážila se mé jizvy políbit
*
I dnes bych rád přišel
tvé slunce zachránit
a nabídl ti třeba chleba s medem..
koflík čaje..
víš..
abychom spolu počkali
než mraky začnem shánět
a zkusili si srdci říct
pampelišky kvetou..
Místo toho ztrácím v modrém café
na účtenky pondělí až pátek
to co by šlo slovem jednou větou
.....
a tak tu je ticho z květinových múz
....líbí se mi celá.....abychom spolu počkali než mraky začnem shánět....
tak krásně poeticky řečeno....nehádejme se....aspoň tak to chápu....
prostě líbí...Ji.
15.04.2014 21:24:18 | jitoush
To není ticho, to jenom odkvétají Pampelišky a do jarního větru pouští semínko po semínku, aby příště jich vykvést mohlo zas o něco víc a dál. Aby zas zazářily v Aprílovém Slunci, posely květy louku a dalším bláznům coby múzy vnukly dar, že zase láskou srdce onemocní a léčit se budou kapkou medu namazanou na chleba. ST za krásnou báseň a přidávám komentář, kterým se loučím a přeju TAK DÁL SE SNAŽ. My rádi budeme to číst, než zas jinam obrátíme list. :O)
14.04.2014 22:48:06 | Tichá meluzína