MIZENÍ
MIZENÍ
Anotace: Osud není jen to, co nás potká, ale i to, co nás vlastní vinou mine... ;-)
MIZENÍ
stál jsem jen malou chvíli
na opuštěné refýži
u cizí tramvaje
s konečnou kdesi v nekonečnu
(proč by mě to zajímalo)
za prosklenými dveřmi
(kdo by je otvíral)
ty
stačil jen mžik
zdvižená hlava
zájem v tvých očích
sklopených vzápětí úlekem
z mého zaujetí
tvé rozpaky uchopily
skloněné chvění
u bezdotykové přepážky
a pohltily mě docela
jak málo času
na rozmyšlenou
než se naše mizící pohledy
znovu propojily
aby nám ze všeho zbyly
jen ty vibrace
ujíždí takto osudy...?
Praha, 22.4.2014
http://www.youtube.com/watch?v=1AZ54otye94
Komentáře (39)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk30.04.2014 14:36:34 Pamína
Amonasře milý, po vrstvách času jsem se po přečtení Vašich veršů vrátila ke dvěma takovým setkáním, kde se cosi tak tetelilo v prostoru, že stačilo snad jen sáhnout a pevně držet. Osudy nám ujíždějí často všemi směry jak z hlavního nádraží, ale tyhle chvíle zůstávají jako ohříváčky na zimu, abych citovala Zdeňka Svěráka. Přeji každému podobný zážitek... zvláště pak těm, kdo ho umějí tak pěkně zprostředkovat i ostatním.
30.04.2014 19:04:47 Amonasr
Děkuji za vnímavost, jaká je se hned tak nevidí... ;-) A přeji samozřejmě totéž :-)
24.04.2014 08:15:58 Radhuza
...to je můj šálek kávy. Podle posledního verše by se to mohlo klieně jmenovat i Mrazení ;)
23.04.2014 13:11:37 uživatel smazán
Hezky Se Ti chvilka rozehrála
23.04.2014 13:22:53 Amonasr
To mě těší, díky :-)
23.04.2014 14:12:59 uživatel smazán
ahoj :o) Jaksi až doteď jsem měla výhrady k písním s básněmi...ale s Yvonnkou je to fakt kousek...aha už vím, čím to asi je..když čtu na mobilu, neumím otevřít druhé okno....
:)
23.04.2014 07:38:53 ardzuna
Někdy se člověk sebe sama ptá, kde se to v lidech bere, jsem ráda, že takových "bláznů" je víc. Moc pěkný...!
22.04.2014 22:40:45 jitoush
...Tak ta je zase z jiného soudku...líbí....ráda pozoruji lidi....
dělám to nenápadně.No a uvědomila jsem si mnohokráte,že stačí tak málo,
třebas jen úsměv a jakoby dojde k letmému propojení.....je tolik
tajemství....a lidé ,co se mají setkat se setkají.Člověk hledá soulad
a souznění,ale nic není jen tak,je to nekonečná cesta v různých
úrovních a nejdůležitější je ,co udělá člověk sám se sebou.Posune li se to
správným směrem,tak se najednou lidé potkávájí tak nějak,jak to má být....Ji.
30.04.2014 14:42:35 Pamína
Vy jste šikulka, Jitusch, umíte tomu vyjít vstříc. Kéž Vás potkávají jenom přívětivá setkání!
30.04.2014 18:21:13 jitoush
...Děkuji za přejícnost a přeji nápodobně.....a jestli mohu....klidně
lze tykat...tady spolu komunikujeme nehledě na věkové rozdíly tak nějak
neformálně....tykáme si....tak se neostýchej/te/,jestli i já mohu tykat.
/úsměv/.Ji.
22.04.2014 22:58:45 Amonasr
Hezky a zajímavě řečeno... :-) Mě například fascinuje, jak se dá navázat i nepovrchní spojení s někým třeba jen pouhým pohledem - to je pro mne úžasná záhada, jak je to vůbec možné, a nechápu, jak můžeme umět číst někdy jen v očích. Jakou neprobádanou sílu má naše nevědomí - mám rád taková skrytá tajemství... ;-)
22.04.2014 21:02:25 uživatel smazán
Možná ano, a možná ne. Věřím tomu, že co se má stát se stane, dřív či později. To ostatní jsou jen krátké odbočky, které potřebujeme možná k něčemu, co si na první pohled neuvědomujeme. Vypadají jako maličkosti, prchavé okamžiky, ale vedou nás k něčemu zásadnímu. Taky vědomí, že existují paralelní vesmíry, může být odpovědí. Třeba je to jedna z možných cest, kterými jdeme v jiných sférách, a takto se v daném okamžiku protly. Kdo ví? Život sám je čaroděj. Ahoj Pepo, moc tě zdravím. :O)
22.04.2014 21:18:48 Amonasr
Ahoj Blanko, díky za pěkné zamyšlení - vnímám to velmi podobně, někdy z těch paralelních vesmírů čerpám nejen inspiraci, ale i jakousi životadárnou energii... ;-))
22.04.2014 21:35:01 uživatel smazán
Takovou energii bych teď potřebovala k rozdávání. Kéž bych ji mohla poslat své kamarádce. Potkaly jsme se u mě doma na Velikonoce po více jak roku a nebylo to zrovna šťastné shledání. Veselé děvče plné života, mámu dvou malých dětí, jsem měla proti sobě s šátkem na hlavě a stíny pod očima. Vyprávěla mi, jistě tušíš o čem, a já teď nevím co dělat. Jak pomoct? Před pár lety v tom byli mí dva kamarádi, které mám ráda. Spolužák mého bratra a náš vlastník. Taky mladí lidé s mladými rodinami, dostali se z toho, ale já si říkám, co se to v dnešním světě děje? Proč taková zátěž tak brzo? No nemám teď zrovna veselou notu promiň.
22.04.2014 22:16:57 Amonasr
Tady je každá rada drahá, nadmíru důležité je ale i dobré slovo a účastné vyslechnutí. Myslím, že to Ty právě dokážeš nad jiné a tím, že přejímáš empaticky bolest druhých i na sebe, ji z nich částečně snímáš... A to není málo :-)
22.04.2014 19:53:25 uživatel smazán
Často cestou autobusem pozoruji dívky na zastávkách a doma vždy skáču radostí, když se jich na mě pár usměje. Myslím, že ty vibrace jsou často důležitější než případně poznaná pravda (:
22.04.2014 21:15:10 Amonasr
:-D Tobě, že je teprve osmnáct...? ;-)) Úplně s Tebou ohledně těch vibrací souhlasím :-D Sice si kolikrát říkám, jak se život skládá téměř ze samých osudových náhod a ještě mnohonásobně víc z toho, co by se mohlo stát, ale nestane - ale většina vibrací zkrátka musí zůstat jen těmi krásnými vibracemi, které život i tak bezvadně dokoření :-D
22.04.2014 19:36:30 aravara
Jo - to ti Véna písk! tuty!! takových setkání nejsou desítky, ale pár jich za život je. Mně jeden z nich vyšel (a další už naštěstí nikoli) (:-D - a trvá už dvaapadesát let
22.04.2014 21:09:56 Amonasr
:-D Tak to Ti blahopřeju, že sis ten osud nenechal proklouznout mezi prsty, to se každému vždycky nepovede! Nádherný příklad ;-)
22.04.2014 22:59:59 aravara
Není v tom nic, než náhoda a pár příznivých okolností, jako že jsme nebyli jeden v autobuse a druhý na chodníku... alenóbržto oba pod jedněmi hodinami na náměstí...
