Bezejmenná

Připomínáš mi rána kdy tančím mezi kalužemi plnými holubího peří
Připomínáš mi chvíle před setměním kdy se zastaví svět pro lichotivé světlo k rozesetým pihám zrzek

Byl jsi mým osamělým snem v prázdných hrncích vonících po kávě a chtění
Byl jsi tím kam jsi nedosáhl
A teď nejsi
Ani mým dvorním zaříkávačem nočních můr u lamp zářících do temnoty

Sobecká přání dohnaná k dokonalosti bělostnou kůží s tmavými žilami které protínají černé tahy inkoustem
Bezmocnost proudící skrz lapače krás až ke žlutým lánům řepky dotýkající se oblak
Kdy opouští mě múzy a do rukou se dostává nemizící chlad vlahého večera

V žaludku ukrytý klíč k věčnosti a zatracení těla

Bolíš mě každý den
Když se rozpouštím sama sobě v nalajlované bělobě a skládám se dohromady jako vlaštovka z papíru
Jen vzlétnout
Modlím se za naše vykoupení i když v nebe už nevěřím
Protože tvoje dotyky na nahé kůži zanechávají krvavou stopu nechtěných návratů

Světla zhasla a zůstali jsme jen my
Cizinci v tělech milenců
Nechtěná láska nakumulovaná do dvou entit
Rovnice o více neznámých
Bez naděje k rozhřešení