Na křídlech
léta
seděl jsem
u hráze
vítr šuměl
a já chytal
ušmudlané fráze
které padaly
ze stromů
nad rybníkem
ovádi
taková
nešťastná
stvoření
koušou
skoro všude
tu na sbírku básní
sedá vážka
její nekonečná křídla
tak lehká
- po chvíli
odlétají dál
( vůbec se jí nedivím
koho dnes bere
poezie?? )
moje pozornost
dopadá
na slečnu ve vodě
tříští se na jejích stehnech
a taky ňadrech
je nádherná
v blyštící se hladině
hladině
která se leskne
až lze slyšet
jak paprsky slunce
dopadají na klidnou
vodu rybníka
pohledy vyměňuje nesměle
však vyměňuje
vím že víc jak pohled
nebude
a snad
je to i krásné
nedaleko se
děti radují
a křičí
je léto
to nejkrásnější
období
Ále, mladý buřič nám u vody nějak zjihnul :-D Ale pěkně, to se musí nechat... :-) Vida, co dokáže pohled na šplouchající se půvabnou slečnu za parného dne... ;-)))
15.07.2014 17:01:20 | Amonasr
Musel jsem někde vzít inspiraci. Ne? :-D ... popravdě je to z hlídání synovce a takový hlídání mám rád :-) :-D
15.07.2014 17:08:23 | Kubský P.
:-D Už bylo na čase světu ukázat, že máš v sobě i romantickou duši :-D A kdy jindy dát průchod romanticky hříšným představám, než v nádherném rozpuku léta... ;-)
15.07.2014 17:17:53 | Amonasr
Romantická duše je přítěž doby, Josefe :-D je lepší někdy dělat, že ji nemáš :-D
15.07.2014 20:09:43 | Kubský P.
:-D Se nezdáš... ;-)) Máš sice pravdu, ale i tak nemám o Tebe obavy, myslím (i podle této odpovědi), že tyhle mimikry máš už dobře nacvičené :-D Nicméně občas ukázat i tu romantickou duši, to může být vítaná výhoda třeba vůči sokům v lásce, kteří ji nevlastní. Zvlášť pro toho, kdo s tím umí zacházet... ;-))
15.07.2014 22:13:39 | Amonasr