MARTINOVI Š.

MARTINOVI Š.

Anotace: MARTINOVI Š. V ponurém masivu zdí klášterních se kámen ustrnul a zavzlykal v...

MARTINOVI Š.


V ponurém masivu zdí klášterních
se kámen ustrnul
a zavzlykal v krystalech solných.

Šikmé paprsky slunce zapadajícího
splétají korunu trnovou
stínů náhrobků za kaplí.

Svoboda lesů za oknem s mřížemi
tíží dech i duši.
Škleb přeludu
v mihotání listí starých bříz
a kroky neviditelné skřípají v písku…

Však naděje
ni zde,
ni tam,
když v bludném kruhu
drtíš neúprosně
sebe sám.

Rozhovory ukončeny zoufalým závěrem,
jímž mlčky vzkřiklo nikdy nevyřčené
v tom tichu
bezbřehém.

Nelítostně chladný stisk Času hluchoněmého.
Naprázdno bolestně polykám
ostré hroty kostí,
co zůstávají
ze vzpomínek.
Autor Olda, 22.07.2014
Přečteno 240x
Tipy 3
Poslední tipující: Amonasr, jitoush, Robin Marnolli
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

...asi něco bolavého.....i přes to všechno....je tam hodně citu.....líbí.Ji.

23.07.2014 15:06:36 | jitoush

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí