Anotace: https://www.youtube.com/watch?v=0QM1QdRpFxU
Přikryj mě nocí
až se zklidní dech a puls života
města pode mnou se dostane do normálu.
Sem tam někdo vykřikne když budeš padat
střechou mé samoty
jako když cukr padá do hrnku s kávou
a rozbije se o stěny
do obrazců.
Budeme se tou dírou dívat na hvězdy
a jako dva blázni jim dávat jména
ze starých knih
zatímco ta nebohá střecha bude trpět bolestí srdce
a tmavými mžitkami před očima.
Nezáleží na tom, že kapka tmy se dávno rozlila po podlaze
ona se spolu s melatoninem už dávno
rozpila i v nás.
28.08.2014 00:41:17 uživatel smazán
Parádní, osobně mě nejvíc oslovila třetí strofa :)
21.08.2014 23:48:21 Akrij8
Myslím, že Eliška spíše básnicky rozkvétá a my máme tu čest, že můžeme být u toho
21.08.2014 23:10:10 Nikotin
Eliso, nemůžu se zbavit dojmu, že jsi se tady na literu prostě a jednoduše zkazila...
21.08.2014 17:44:33 Frr
obdivuju dech Tvýho básnění, kapilárami obnažené tkáně životů proudí světlo
písně o pokoře vůči času přijetí...
21.08.2014 14:04:35 Akrij8
Krásná, Eliško. Četl jsem a padal jako ta kostka cukru až na dno Tvé básně, vtáhla mě do sebe. Nesl jsem i hvězdu pro Tebe. Nádherné obrazy
21.08.2014 11:03:08 Amonasr
Viděl jsem to hezky v živoucích barvách, až mě z toho napadlo - tak trošku Faust naruby, jak Ti padá střechou dolů (Faust vyletěl nahoru). Promiň, já za to nemůžu, ani to tím nijak nezlehčuju - i tahle představa mi totiž nakonec přišla symbolická a svým způsobem v souladu s náladou básně. Máš nevyčerpatelnou představivost, Eliško, tady ty obrazy opravdu mluví :-)
21.08.2014 07:00:40 básněnka
Pozor na kaňky;-)
21.08.2014 00:02:42 uživatel smazán
Melatoninem jsi hodně překvapila a opravdu skvělý výběr hudby, miluju Sigur Rós :)