Řečeno popraskanými rty promrzlými až k omrzlinám

Anotace: ...

 

Aspoň na chvíli

aspoň na chvíli přijď

oheň v krbu olizuje polena

 

Jsi moje napůl vymodlené požehnání

brodící se sněhem s tváří pořezanou od hvězd

a nesoucí v rukou všechna ta slova

co zůstala promlčená svázaná

v kůži všech týraných zvířat

a spálená v krbu co nám pálí dlaně

aby nahým myšlenkám bylo aspoň na chvíli teplo při toulkách

promrzlými ulicemi ukolébaného města

 

Rozechvělá okna okusuje zima

a cigareta svítí do dáli jako betlémské světlo

jsi lék na rozšklebené rány svraštěné stářím

a rozluštění pro obrazce zmuchlaných prostěradel

nejasné stíny na kůži způsobené dýcháním svíček

co jsou smířené s krátkostí svého života a pokorně tají

jako mráz na tvých řasách podobný pláči.

 

Jsi první letošní sníh

a všechny ty koledy zpívané falešně zní tak upřímně

jako smích utopený v čaji unavený milováním s krystaly cukru

Přijď pod ta podchlazená okna

ať skočím a padám dýmem těch všech vykouřených cigaret

vykouřených v čekání na první vločky

zatímco pod nohama nám listí začalo stárnout a umírat tak smířeně

jako hvězdy co se nestydatě nabízely všem co tu noc nemohli spát.