Ve vínu utonula naše bezprostřednost

Stojíme naproti sobě
v mlze
ještě jsme se nenašli
ještě jsme nezjistili
co se stalo po tom
kdy jsme zemřeli

ve sladkosti
zrychleného dechu
na matraci z připínáčků
voníš jako
ztracená důvěra
právě sfouknuté svíčky

za zdí sídliště
vede dálnice
s umělohmotným životem
a my už se nesmějem autům
co zde v davu proudí
protože se vezeme v nich

snídaně
na tvém vlhkém
talíři
do chvíle
než z nás realita
chytla plíseň

jsme děvky
zabalené v papíru
beatnických autorů
a pak se divíme
že jsme dobrý jen v tom
jak být špatný

tvoříme pouze minulost
jelikož co srdce nebolí
to oči nepálí.