Zlatej déšť

Anotace: Věnováno Lence Gwendoline Vojtíškové

--------------------------------------
----------------------------------
------------------------------
I.
normální morální šílenství
terpentýn
móda extravagance a manýry
ticho
dotazy na konformitu
lichotky
jako:
,,lásko moje jediná
tvoje vlasy jsou jako
stříbřité paprsky měsíce
co dopadají na čeřící se hladinu
plnou
toxickýho odpadu a splašků"
- to ne
můj zlatej déšť teď končí
v pisoáru
a tříští se o tu smradavou věc,
která má vymazat pach moči
II.
po návratu ke Kulatému stolu
jsem vznesl dotaz o komunikaci
mezi dementama
odpovědí bylo, že jsem sám dementní
a musím vědět, jak to probíhá
(zlatej déšť se v tu chvíli nejistě zarazil)
a už ani ty cíga mi nechutnaj jako dřív
stejně si na to ale za chvíli zase zvyknu
a krabička padne
,
protože co jinýho bych měl dělat
než
kouřit
ve společnosti lidí co čuměj jak
černý siluety
a zase ta bolest na břiše
co vystřeluje až dolů
- měl bych s tím k doktorovi
,
ale nejdřív o tom musím napsat
III.
sedám si k ní
ona nemlčí
jako většina
tak sním s ní o tom jak ve tmě cigaret
všechno kolem je temné
ale my
- svítíme
rádoby povedená romantická situace
až na to že hvězdy na nebi
- nesvítí
,,doutnej
využívej
kouře
formuj
kouř
ve sklípcích - miluj se - vyfukuj
kouř
a společně první pomoc
z úst do úst"
a važ si toho
protože já vím, že v žádné jiné básni
už tolik zmínek o cigaretách
nebude...