Oči ti šednou
od zválených mraků
proudících
ve tvaru podvědomí
na plátně slepého malíře
piješ pátou ranní kávu
bez cukru
další hořká chuť
náladovosti února
odklepáváš z cigarety
urna je skoro plná
chráníš mě před světem
ale kdo mě chrání před tebou
jako lev v kleci
jako s lvem v kleci
před bytem
máš stopy hlíny
čerstvě vykopaných memoárů
rastafarián odnaproti to pozoruje z okna
a směje se
noc bere za kliku
naše nálady
tvoří syndikát
nebe zhasíná
a hvězdy jsme sfoukli
je vidět pouze odvrácená strana
tvojí tváře
kterou hladí
ručička
hodin.
Sakra, to je dobrý.... Ale jakože fakt.
10.02.2015 00:41:51 | Elisa K.
:) Jakože fakt moc děkuju.
10.02.2015 00:43:24 | Lucky Boy
Moc pěkná, zvlášť sloka s urnou. To je něco na mě.
08.02.2015 22:08:00 | adaj
Je mi zima a tma, ale tak akorát dekadentně psychedelická, aby se v ní člověk při tom večeru rád neporochnil. Paráda.
08.02.2015 18:38:23 | Pěna dnî
Tvůj komentář mě moc potěšil, děkuju.
08.02.2015 18:59:29 | Lucky Boy
Pěkně napsané, vítám Tě na Literu :)
08.02.2015 17:38:27 | Lioness
Děkuju za milé přivítání.:)
08.02.2015 17:53:49 | Lucky Boy
já považuji volný verš za tu "lehčí" formu poezie, nicméně tady to je zdařilý kus
08.02.2015 13:33:02 | J.F.Julián
Děkuju.
08.02.2015 13:58:46 | Lucky Boy
jsou klece a taky klícky
pro mraky
zvíře
jen každej z nás
je šelma
a nejen pro malíře
08.02.2015 09:59:36 | básněnka