Někdy chodím truchlit
na šachová políčka
a skáču panáka po černých
každopádně cítím jak střelec bílé labutě
míří na královnu černého koně
za mým stínem mám strach
vyndávám ostrost
a nechám se slepě vést tvou dlaní
chci tolik žít
v bílých domečkách
jindy vlezu do věže
utkané z pavoučích sítí
houpám se vysoko nad své základy
i s těmi nejtěžšími kameny života
čekaje na tvůj šach
……………………………………………
bude to mé vítězství
blázni umírají nadvakrát
... díky dámy ...
28.05.2018 12:44:24 | Marcella
Moc moc se mi líbí!!!!**ST**
28.05.2018 12:43:47 | Anděl
Hezké. ST*
28.05.2018 10:37:30 | Šípková Růženka