opakující se motiv

opřená hlavou
o železné mříže
postele
ve spodním prádle minulého
století
měla trošku bříško
co zůstalo ji od dětí

našel ji schovanou
v kolejišti nádraží

za cisternou lihu
na levé tváři měla pihu

vzal ji do své loďky
ukryté v rákosí
když nebe padalo do červené barvy
na ostrov své vlastní hanby

šla s ním klidně
a bez obav
v očích by poznal
kdyby měla strach

pootevřená rudá ústa
se slovem
které zůstalo utajeno
až k té železné mříži postele

vyřkla jedinou větu
to byl zase den