ODPOUTÁNÍ
na zlatém smetí
si ustýlají sny vytržené z radostí
do obav a stresů malověrných
přízemní je hřích
který nenadnáší
ztěžklými onucemi zabořený v blátě
i když se třeba třpytí
s jazykem lačně přilepeným
ke hmotě
k jakékoliv hmotě
majetnicky
hmotnost je jenom závažím
byla a bude vždycky
překáží
duši v letu
jen ve šťastných chvílích odpoutání
svedeme smát se z výšky sobě
a třebas i světu
(nebo se snad pletu?)
Praha, 30.1.2019
https://www.youtube.com/watch?v=Tx9ycwCLA_Y
Zdařilá báseň. Úplně nejvíc se mi líbí začátek.
30.01.2019 23:42:34 | šerý
Děkuji za přijetí :-) Od toho začátku se to vlastně celé odrazilo... :-)
31.01.2019 11:19:57 | Amonasr
Hmotnost a hloupost překáží v letu..:)
30.01.2019 20:02:28 | Now
Ano, často jsou to myslím i poměrně spojité nádoby... :-)
31.01.2019 11:18:07 | Amonasr
Výstižné, včetně toho kupletu :)
30.01.2019 17:09:34 | Nu
Děkuji za vstřícné přijetí :-)
31.01.2019 11:17:13 | Amonasr