Zas jednou sedím tu sám.
Zas jednu sklenku si dám.
Vždyť je to tak sladká úleva.
Není to hřích.
Je to dar od boha.
Tělo boží a boží krev.
Odpusť mi pane můj.
Nač ten tvůj hněv.
Příjímání bez těla, jen krev si dám.
Na pospas upířích překrásných dam.
Pak otřu svůj rudý ret.
Nesměle slibuji,
dnes naposled.
Zítra poprvé...
Básník může všechno, problém je když dělá nevědomky chyby. Tady jsme zřejmě namixovali několik povah to postavy opilce, proto postava mluví nepřirozeně divně (na pospas upířích dam ?? na pospas KOMU). Chvíli zase básnicky nebo dokonce jako teolog. Takového opilce neznám. Myšlenka není špatná, jen je třeba déle pracovat, nechat postavu v sobě uzrát.
15.04.2019 11:07:49 | Karel Koryntka
:-D ST* dostal jsem chuť na mé oblíbené červené..žel nemám kam pro něj jíti..tož zítra se musím zásobit***
15.04.2019 02:09:06 | Frr