znám jedno místo
voní tichem
a oloupaným žárem skal
sem cestu nezná
ten ze stínů
co kdysi chladem
kámen potrestal
poušť vládne
silná v každém zrnku
plíživě snídá hnědou zem
pahýly stromů jak vzácná trofej
sypou se, křehké
s dotykem
závanu větru z otevřených kamen
dávno sem nevede žádná z cest
pár kostí, bílých
navždy šeptá
jít sem.. poslední
ze špatných gest
C´lavie est ..
24.04.2019 12:31:26 | milík
Pěkné.
Sem tam kousek zeleně se najde...
19.04.2019 10:33:02 | Kapka
No snad na okrajích
19.04.2019 14:33:59 | poeta
...Poeťáčku....že by?Ji./úsměv/
18.04.2019 21:56:28 | jitoush
Jste dobrý i ta poušť jen tak dál vaše poezie tu opravdu chyběla protože je fakt dobrá ;)
18.04.2019 20:56:14 | xoxoxo
No to jsme. Chybějící článek v evoluci ;))
18.04.2019 21:23:00 | poeta