holka, která stála venku v dešti

Anotace: ...

měl jsem zase
svoje těžký období

celé to dění
mě pořádně ničilo
potřeboval jsem zmizet

schovat se před světem
někam do přístavu
kde bych mohl vypnout motory
a chvíli nebýt

byl jsem nějakou dobu bez pití
navíc dlouho pršelo
a tak to se mnou pěkně cloumalo

takže jsem valil autem silnicí
déšť se rozléval okolo
stěrače nestačily brát tu vodu
já s kvérem v puse
koukal před sebe
skrz ty provazy vody
a chtěl jsem to celé nějak ukončit

až najednou
v tom hustém dešti
u krajnice
dívka

prostě tam jen tak stála

vyhnul jsem se jí na poslední chvíli
jen náhodou ji nesrazil
prudce jsem zastavil
otevřel dveře
a rychle uklidil svoji devítku

hned se rozeběhla
a nasedla si

byla celá zmoklá

vodou
až do naha
zbavena důstojnosti

mlčela
a já byl taky zticha
situace nevyžadovala vůbec žádnou konverzaci

topení v autě hřálo
ona si přelezla dozadu
a začala si svlékat
mokré oblečení

byla krásná
a její nahota ve mně vzbuzovala
potřebu ji chránit

půjčil jsem jí deku

její oblečení
jsem dal sušit
na přední sedadlo
a v autě to začalo vonět jarem

koukali jsme na sebe
přes zpětné zrcátko
a dál mlčeli

chtěl jsem pustit rádio
natáhl jsem k němu ruku
ale pak mi došlo
že to ticho
není třeba vůbec ničím rušit
a stáhl jsem se zpět

přišlo mi
jako bychom si stejně povídali

v duchu jsem jí začal vyprávět
o svých stavech
a o tom
co jsem v životě projel

vždy jsem na ni mrkl do zrcátka
ona se pokaždé usmála
a očima mi odpověděla něco zklidňujícího

asi za hodinu
prádlo uschlo
podal jsem jí ho
a ona se zase oblékla

vzal jsem si od ní deku
a zapřísahal se
že už ji nikdy nevyperu

stále jsme mlčeli
a bylo jasné
že kdo promluví jako první
ten to rozbije

mezitím jsme dorazili do města

snažil jsem se
naše setkání prodloužit
jak to jenom šlo
projížděl jsem ulicemi
náhodně odbočoval
a přál si
aby to neskončilo

nakonec jsem zastavil u nádraží
otočil se k ní
a povídám: ,,jednou
bychom mohli
našim dětem vyprávět
o tom
jak jsme se poznali,,

zadívala se na mě
a dál mlčela
její pohled ale prozrazoval
že ji mrzí
jak jsem to ticho
a v něm naše povídání
pokazil

smutně jsem sklopil hlavu

ona nic neřekla
chvíli se nedělo vůbec nic

a pak
zvedla ruku
a na zamlžené okno
prstem napsala telefonní číslo

otevřela dveře
a zmizela mi v dešti...