A kýchnu

v labyrintu duše
už nejsi na mém území
pohlcen nicotou
jsi jen včerejšek
nikdy neopakován
marným čekáním

zde na mé planetě
nenaříkají ptáci při letu,
pokud nenalézají správný směr
s rozkoší noří křídla do vzdušného moře
vědomi se svojí svobody

ranní mlhy měkce šepotají
zahalujíc nahotu těla
v upřímnost dotyků
nežadoní o pozornost
stvořeny pro nebe
pro krajkové lemy spodniček
roztančených vlahých vánků

neklidné zvuky rána všude kolem
mají klidný rytmus
protahuji líné paže
pískově medové hadi vlasů
syčí na polštáři
kolem mé rozcuchané hlavy
ve zlatých vločkách slunce
otevřu oči
vlhké od polibků jejich smíchu

a kýchnu