Ještě jsem nezmizel,
na světě jsem a sním.
Zažil jsem mnoho zel,
přesto milovat stále smím.
Ještě jsem se nevzdal,
radost mívám od kostí.
Snad s něčím jsem jen přestal,
abych plný mohl být radosti.
Ještě mi úsměv nezmizel,
z tváře mezi vráskami.
Životu duši jsem nabízel,
srdce rozdělil mezi láskami.
Ještě jsem nepřestal chtít,
v žilách teplo srdce cítit.
Těším se na to co se bude dít,
čím budu svůj příběh sytit.
Ještě necítím smrti chlad,
nechci se v prach obrátit.
V srdci mám lásku - žiji rád,
chci polibkem strach odváti.
To víš že ještě né a hlavně ty pocity si udržuj..život vnímáš se vším i s těmi špatnými..ale ty pěkné..umíš vyzdvihnout a to bravůrně ..tak hodně těch polibků a strach jen z povzdálí..ten musíme si uvědomovat..ale raději, ať není blíž. Opět pěkná a povzbudivá báseň. "ST" ;-) Hezký víkend TI přeji
06.06.2020 09:48:10 | jenommarie
Jj to špatné co se lepí na paty, ta bolest stárnoucího tělíska . . .nic nezastaví teplo srdíčka ;-)
09.06.2020 05:54:54 | petrzal
Na odchod čas ještě není
polibek smí tě hřát
láska v srdci, víc než jmění,
když máš koho milovat.
Moc hezká...
05.06.2020 21:19:53 | Emily Říhová
Lymfa empatie v nezdolném těle. Potom, že jen existuje nekonečnost vesmíru?
Jen kvitovat.
05.06.2020 13:18:58 | šerý