KLETBA
KLETBA
KLETBA
závisti zaklínám tě
nepozři co drží mě pevně nad hladinou
smíš mi být občas jen motivací
nikoliv záludným zabijákem
pokud se na uzdě ale neudržíš
nediv se když srazím tě bez milosti na kolena
mám právo bránit se ti i tvrdým hákem
ač žena
nebudeš nikdy mou blízkou přítelkyní
přestože snažíš se lísat a dělat mi společnici
častěji než se mi může líbit
vím že jsi zlou tetkou nesmrtelnou
co proti mně ráda popouzí také druhé lidi
proto se chráním odmala vychloubání
za úspěchy se před jinými spíše stydím
intuitivně tě nikdy neztrácím ze zřetele
dobře vím jak i nejbližším dokážeš zblbnout hlavu
a proměnit je v zavilé nepřátele
závisti zaklínám a taky varuji tě
oprátku nasadím bez milosti dřív já tobě
než ty bys mou osobnost dohnala snad až na popravu
Praha, 11.9.2021
https://www.youtube.com/watch?v=hTHqnvf5seY
Komentáře (11)
Komentujících (6)
Doporučit
Tiskpřimlouvala bych se… že není to jen její vinou … ty jména dals jí … ženou … úsměv.z
14.09.2021 08:13:14 | zdenka
Tvá přímluva má váhu, Zdeni ;-)
17.09.2021 11:43:09 | Amonasr
Báseň velmi dobrá. Líbí.
11.09.2021 18:21:05 | mkinka
Děkuji, to mám radost :-)
11.09.2021 21:35:18 | Amonasr
též jsem býval závistivý a závist mě opustila s věkem-je to velká úleva-ztřeštěně to přirovnávám ke ztrátě veškerých zubů, se kterými jsem často zažíval hotové peklo a nyní mě nic nebolí-vždyť také už nemá co ( chvála mému stavu na blížící se stará kolena-žel kolena, když už jsem u nich-bolí naopak čím dál tím více...inu**inu ) :-D*
11.09.2021 17:38:43 | Frr
:-D Závist zpravidla vnímáme jako něco ošklivého a přitom ji všichni v té či oné míře v sobě celý život nosíme, zápasíme s ní. Dokonce je pro celý náš národ jednou z nejtypičtějších vlastností, jen se k ní jaksi nikdo nechce dobrovolně hlásit. Myslím si, že závisti se nelze úplně zbavit, jen ji lze v sobě více či méně úspěšně potlačovat, překonávat. Ty méně úspěšné v tomto směru ovšem dokáže vnitřně pěkně rozežrat, rozložit jejich osobnost, udělat jim ze života peklo a co je ještě horší, nejen jim. Ale je to s ní ještě složitější. Když hráli kdysi mému mladému kamarádovi na pohřbu Grossmannovu písničku Závidím, určitě tuhle závist nikdo nevnímal jako něco nepatřičného, i sám Grossmann zřejmě do ní vložil svůj nekonečný stesk z toho, že musí odejít ze života tak brzy. A bez jisté (zdravé) míry závisti by nebyla asi ani soutěživost, která je hybatelem pokroku, ale i snahy po sebezdokonalování většiny z nás. Taky stejně jako Ty ale cítím, že s postupujícím věkem ve mně závisti ubývá, netoužím už tolik se s někým poměřovat, jako spíš dosáhnout jakési vnitřní harmonie, která se závistí prostě nejde vůbec dohromady. Snad jen to zdraví závidím těm mladším čím dál víc, ale jen v dobrém, přeju jim ho, přestože mě už začíná trápit. I když zdravý člověk si svého zdraví ani neváží, to začne teprve až tehdy, kdy ho pomalu (nebo i rychle) počne ztrácet… Tak ať má každý dost sil na to, aby tu svou vlastní závist dokázal ukrotit, aby mu nepřerostla přes hlavu a neškodila navíc i těm druhým… ;-))
11.09.2021 21:33:20 | Amonasr
Jdou životem...lidé různí
každý jiným naplněn
někdo rád se kochá přízní
závist uvnitř nechá kvést
jedovaté trny v sobě
umí dobře maskovat
nezbývá než se s tím smířit
a je jenom litovat.*ST
Měj pěkný víkend Amonku:)*
11.09.2021 16:04:48 | jenommarie
Díky za pěknou reflexi, Marie :-)*
11.09.2021 16:59:44 | Amonasr
:);)*
11.09.2021 20:34:45 | jenommarie