* * * 53)

Mám v květu větu, která lže,
unavené ženské nohy,
vítr jenž zametá,
jenž ztrácí staré zmuchlané noviny.
Mám v květu lok plný probuzení,
jenž láme hůl o má záda.
Mám cennosti, jež nikdo nedocení.
Mám v květu sníh, který stále padá
na plameny a do kaluží,
který úží dohled v nedostupnu.
Zpupnou mám v květu dívku.
Odmlouvá mi a neustále padá.
V květu mám větu,
která lže
a nikam nezapadá.

               14.10.1986