* * * 54)

Sbírka: Vzdoromládí

To, co jsem potkal, nebyl jenom kámen.
Nohy mi dřevěněly
a šeď ta barva města
mě oslepila denním světlem.
Doutnání rozbořených víček
hodilo mou tvář kamsi,
kde déšť už nedopadá.
Hledám to ústy jako rosu zrána
na veřejných místech, na patnících.
Čas plyne mimo mě.
Bolestné je vidět jeho chůzi.
Vše v jednom rytmu,
který otupuje.
Hlavy skloněné s očima do podlahy.
Ztráty a potkání, která se neoslaví.
To, co jsem potkal, stále vybuchuje.

                      14.10.1986