* * * 68)

Výron koruny vln
ze dna na pohlaví řeky,
pád beránků bílých
na oblosti ukradené rtům,
všechno, co tančí
co protáčí se dýmem,
co strádá ztraceným
železem a prachem
roztává v okamžiku blesku,
jenž pomalu se snáší
na stupidnosti dechu
a vůně
a sněhu.
Kroky svatouškovsky odpouštějí
nechuť k rozdávání,
mávání,
stání,
dní beztvarosti.