Dívala jsem se do kraje.
Všude světlo a lásku vnímaje.
Vesmír v mžiku měl radost okamžiku.
Luna opěvovaná a něžná
mě pohladila.
Mír já vytušila.
Smutek na duši vyleštila.
Jak holčička malá.
Měsíček jsem malovala.
A chtěla divadlo hrát
a s prababičkou se smát.
Holčičko, jsi květ napořád.
Poslední slůvka Ti budu přát.
Maňáskové si hrají
a roky krásně chodí.
Láska o století.
Koníček jede.
Hije, milé děti.
Mě teda vadí při spaní když se předvádí jak umí být magický, ale to kouzlo se mu upřít nedá
18.02.2022 08:20:11 | petrzal
Ono to není jenom o měsíci. První část je úvod do snění a druhá je o dětství.
Mluvím tam o prababičce, s kterou jsem měla hezký vztah.Ta si se mnou ráda vypravovala a tak jsem vzpomínky na krásné okamžiky popsala.
18.02.2022 08:33:58 | mkinka
Právě si představuji koníka ...
Toho mořského ...
Jak je jedinečný ...
A je jich čím dál míň .
Ať se daří a Slunce září celý den.
PA
18.02.2022 06:42:18 | Fialový metal