Vltava

Teče a dodává.
Zázrak má.
Kamarádka má.
Žár v duši
a jádro v rozkoši.

Druhá symfonická báseň.
Je nádherná jako sen.
Popisuje tok řeky
a slastné kroky
v tónu harmonie.
Přispívá. Je terapie.

Bedřich Smetana
lásku k vlasti měl
a srdcem i jásotem zněl.

Už je to dávno,
co v hlavě dopisoval
a slyšel v sobě melodii.
Vltava je nesmrtelná.
Živá a hravá.

Zná rok 1875
i dráhu hvězd.
Slyším a miluji ji
a s ní všechen svět.
Ať Vltavou v podvědomí
začíná každý den.

A květem, srdcem posvěcen.
Má Vlast zní láskou
a její tón je slast,
co vytáhne z temnot
všechen strach.
Bedřich Smetana
prosvěcuje každý čas.