Krátké léto.

Opřela se mi rukou o rameno,
voněla mátou a šalvějí,
potichu řekla svoje jméno,
zvonící touhou a nadějí.
A bylo to ráno, za svítání,
když jsme se na břehu potkali,
ona se usmála a já na ni,
jako bychom na sebe čekali.
Rybářské lodě připlouvají,
vítr jim vane do plachet,
za sebou spoustu dálek mají,
možná že, i celý svět.
Začalo pršet a nepřestává,
promoklý šat, chladná kůže
a ona jako kočka hravá,
skáče přes kaluže.
Byla to láska jednoho krátkého léta,
co vzplane, zhasne – bez křídel neodlétá.