Cesta

Ma zivotni cesta mi brani v cili
a tlaci mne ke zdi kazdickou chvili,
ta jeji sila je dech berouci,
vsak chybi jiz na ni strojvedouci.

A tim ja uz nejsem, to je mi lito,
ma duse je derava jako síto,
umi se radovat, umi se smat,
vsak jen malou chvilku a jde zase spat.

Je to tak lepsi, pro jeji byti,
kdyz vi ze ne vsechno v zivote chyti.
Ze veci minule, nelze uz vratit,
a ze cas bytí se zacina kratit.

Az jednou nebudu, a ona mne opustí,
pak bude jiz vzdalena ode vsech krutostí.
Pak bude svobodna, bez sramu a jizev,
a poleti vzhuru se rozplynout ... zmizet.

Pro kazdou drobnost, chci jeste tu byt,
par radosti zazit a chvilemi snit,
Nechci vsak zazivat uz veci stejne,
Pro něž mi uteklo vse obycejné...