dělej, co umíš

na palubní desce se mi rozsvítil telefon
byla to ona...

potřeboval jsem zanechat své auto
na jednom místě (neptejte
se mě proč)
a tak jsem ji požádal
aby mě hodila zpátky

jel jsem tedy jako první
a ona
ve svém voze
za mnou...

zvedl jsem to a povídám: ,,řekl
jsem ti
abys mě volala
jenom v naléhavých případech,,
a ona: ,,tohle je naléhavé...,,

už když jsem ji vyzvedával
a nasedala do svého auta
všiml jsem si
že se oblékla tak
jak jsem to měl rád

jako lehká holka

dala si opravdu záležet
aby mi něco připomněla...

zajel jsem ke krajnici
a povídám: ,,o co jde?,,
zastavila za mnou
a odpověděla otázkou: ,,víš
jak jsem ti říkala
že za to budu něco chtít?,,

díval jsem se na ni
ve zpětném zrcátku
a pokračoval jsem: ,,ano,,

blikla na mě dálkovými světly
a než zavěsila
řekla: ,,potřebuju to teď,,

vypnul jsem motor
a čekal

otevřela dveře
vystavila světu ty svoje nohy
vyhoupla se ven
a šla ke mně

točila kabelkou
nesla si to silnicí
a dokládala
že svět jí pořád ještě patřil

byl to krásný pohled
slušelo jí to
namalovala se
a oblékla
jako opravdová coura

vystoupil jsem z auta
vydal se jí naproti
a povídám: ,,proto
jsi se takhle nastrojila?,,

došli jsme k sobě

ona vyfoukla
ze žvýkačky
velikou růžovou bublinu
opřela se o mostní konstrukci
a řekla: ,,nemluv tolik
a dělej
co umíš...,,