Návštěvnost
Nechat to doznít
Nechat to doznít
Bojí se rozkousnout pocit jako by ses nikdy nevrátil
a ty
ani nepopíráš pravá jména, slova a vyznání drobící se ti z úst
vždyť skoro všechno už se stalo, už sbíráme jenom následky
a ty to víš
a něco v tobě ví, že tady
jsi zase o něco méně dobrým člověkem
tvůj hlas zní najednou staře
a není v něm ještě znát ani stopa podzimu, vždyť
je ještě brzy
způsob kterým je zmačkaná peřina tě připomíná
porušuješ tím konstrukci dnešní noci
kdy se všechno vrátí k počátkům, k tobě
nezabráníš tomu
hluboko uvnitř posledního muže odjede vlak a nikdo z nás nedojde k rozloučení
které bychom si zasloužili.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskKomentáře
Dobrý text, moc dobrý. Měla bys zkusit psát i jinde, byla bych zvědavá na odezvu...
07.07.2022 22:04:43 | Philogyny
...Někdy při doznívání už zaznívá nová melodie.....Ji.
03.07.2022 13:20:56 | jitoush
...do noci ujíždí poslední vlak - tak nechme se překvapit co bude pak...*
02.07.2022 20:41:17 | Frr
Zda zasloužíme žít? V konstrukcích krovů pro duše prý nesneseme retuše, pohani troubí na kosti, je třeba další radosti? Je ještě brzy ...andílku...
02.07.2022 19:15:58 | básněnka