Bojí se rozkousnout pocit jako by ses nikdy nevrátil 
a ty
ani nepopíráš pravá jména, slova a vyznání drobící se ti z úst 
vždyť skoro všechno už se stalo, už sbíráme jenom následky
a ty to víš
a něco v tobě ví, že tady
jsi zase o něco méně dobrým člověkem 
 
tvůj hlas zní najednou staře
a není v něm ještě znát ani stopa podzimu, vždyť 
 
je ještě brzy
 
způsob kterým je zmačkaná peřina tě připomíná 
porušuješ tím konstrukci dnešní noci 
kdy se všechno vrátí k počátkům, k tobě 
nezabráníš tomu 
hluboko uvnitř posledního muže odjede vlak a nikdo z nás nedojde k rozloučení 
které bychom si zasloužili.