memento

ráno jsem u ní dodělal ten stolek
a ještě jí pomohl
srovnat nějaké kameny na zahradě

pak jsem si sedl na břeh
a pozoroval loď

je to sem přes zátoku kousek

raději držím kormidlo
než abych se autem trmácel po silnici

sedla si proti mně
a zeptala se: ,,kam
se to koukáš?,,

povídám: ,,asi tu mám
dalšího kupce na pozemek,,

ukázal jsem na týpka
který se bezradně procházel po mole

bez hnutí pokračovala: ,,všiml sis
na mně něčeho?,,

odpověděl jsem: ,,máš
moje hodinky...,,

dívala se mi do očí
jako by chtěla, abych řekl víc

chlápek
se s odhodlaným výrazem
vydal naším směrem

chvíli čekala
na lepší odpověď

snad na něco
co jsem jí nedokázal říci

potom
se pomalu zvedla

prošla okolo mě

a když vcházela do domu
věnovala mi pohled
přes rameno

hlavou se mi mihla otázka
jestli jsem jí ty hodinky
v noci věnoval
nebo si je prostě jenom vzala...