Dlouhá ebenová hůl
Dlouhá ebenová hůl
Anotace: ...
Když jsem na pozadí ustupující noci
dlouhou ebenovou holí
rozhrabával zbytky hořícího popela
vylétl z plamene velký luční motýl
V šeru úsvitu byl bílý
s odstínem do šeda
a vítr táhl trajektorii jeho letu
zpět do ohně
"Jsem člověk,"
pomyslel jsem si v tu chvíli
a snažil se necítit tu nevyhnutelnost osudu
kdy se křídla pálí
trhají
nenávratně mizí
Z popela vylétla malá jiskra
a černé hmyzí tělo
podobné seschlé ostružině
strávila úplně
Tiše
jemně
a beze zbytku
Z přístřešku u cesty se utrhla velká bílá plachta a plula nocí do neznáma
Jen lidé potřebují jména
protože nevědí
kdo jsou
Komentáře (8)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
...Tvé básně jsou jako klíčové dírky,kdy si přeješ,aby v nich nebyl klíč,aby se šlo podívat dál......stačí zatím klíčová dírka,protože po otevření dveří by......Ji.
21.07.2023 10:40:37 | jitoush
Ivetko, nevím čím to je, ještě večer jsem přečetl celou tvou sbírku i tvé divadelní hry. Přitahuje mě tvůj nádherný rukopis i atmosféra tvých básní a zvláštní věc - vždy při čtení cítím Exupéryho knihu knih - Citadelu. Nestydím se říct, že tě obdivuju...
21.07.2023 08:13:38 | Lumír
žádný člověk nepotřebuje jméno...to nám dávají ti druzí, aniž by tušili, kdo jsme, jak se cítíme a s jakým cílem jsme se zde ocitli
20.07.2023 22:57:27 | stormeater
Vzácná rybičko, nevěřím svým očím že jsi tu, je mi tu smutno...
20.07.2023 22:38:00 | Lumír
Pročpak? Nikdy jsem neodešla, jen mám málokdy co sdílet. :))
20.07.2023 22:39:12 | Duhová Rybička
Konečně jsem se dočkal nádherné básně po které jsem toužil, moc děkuji...
20.07.2023 22:48:11 | Lumír
