Vězení.

Svět můj poznávám podle zvuku

a taky mnohdy čichem.

Někdo mi podá s pomocí ruku,

jiný mě vyprovodí smíchem.

O kráse květin, vůně mi poví,

však obraz – mé dlaně vidí.

I když mé ruce vše neosloví,

jen tak je svět neošidí.

Na cestách hůlka mě provází,

prý bílá, to prsty mé nepoznají,

Je jako přítel, co v nesnázi

bdí, na ni, mé prsty spoléhají.

Životem chodím po paměti,

zatočit mě, ztratím směr.

Vězeň z klece neuletí,

když nemá na výběr.